Některým lidem trvá déle, než si začnou psát scénář svého života. Pokud nám někdo iv pokročilém věku řekne, že se cítí být jiný, například homosexuál či transgender, nemusíme být skeptičtí.
K jinakosti je totiž podle psycholožky JANY Fusková stále náročné se přihlásit.
Proč se jí obáváme a proč vše, co je jiné, vylučujeme? Co můžeme udělat, aby se i queer děti ve společnosti cítili bezpečně, a proč například facebook nabízí na výběr 71 rodů?
„Je velmi snadné žít ve světě, který je jednoduchý, pochopitelný, strukturovaný a má svá pravidla. Důležité je chápat, že je v pořádku, pokud člověka nesplňuje určité normy, pokud tím někoho neohrožuje,“ vysvětluje.
Pracujete na výzkumu, který se dotýká překračování hranic „normálnosti“ a to i u mládeže. O co přesně jde?
Věnuji se tomu, jak žijí lidé, kteří překračují normy, což jim usnadňuje a co znepříjemňuje život. Ať už se odlišují tím, jak se narodili, jak se identifikují, s kým vstupují do vztahů nebo jak se projevují.
Můžeme takových lidí nazvat obecně queer lidé, ať už jde o gaye, lesby, trans lidí, drag queen. Snažím se zjišťovat, co dětem a mladým lidem, kteří se ocitli někde v rámci tohoto spektra identit a orientací, může pomoci bezpečně prožívat v rámci vzdělávání.
U mladých queer lidí je totiž následkem společenského odmítání a šikany vysoké riziko sebepoškozování, depresí či pokusů o sebevraždu.
Dospívání je náročné období pro každého a pro queer děti může být násobně náročnější. Potřebujeme jim vytvořit bezpečné prostředí, aby věděli, že si nemusí sáhnout na život, bát se jít do školy či ulívat se z tělesné, neboť jim není příjemné převlékat se před spolužáky. Tyto jednoduché věci mohou být pro ně klíčové.
